... podle nejnovějších vědeckých výzkumů mohou být prsa eroticky stimulované (rozuměj: vzrušené) ženy až o 25 % citlivější než v klidovém stavu? A vemte na to jed (ne doslova, prosím), že o tom holky moc dobře ví ...
Důkaz? I při tak extrémním kontaktním sportu, jakým je bezpochyby kočičí zápas (kterému někteří nactiutrhači nadávají do "sadistických pornofetišů"), bývá zvykem (v duchu až kurtoazní férovosti a pravého gentlewomanství) dát hned zkraje pocítit protivnici, zda vzrušivost jejích ňader náhodou nebude na překážku jejímu plnému nasazení, a neměla by si tudíž svou umanutost rozmyslet.
Jakkoli není moc důvod nevěřit těm, kteří tvrdí, že v hlavinkách těchto něžných stvoření mívá motivace podobných chvatů daleko do respektuózních pohnutek („Uvidíme, co ta p*** vydrží!“), uznejme, že jde v podstatě o velmi rytířský a jasný signál, kam až se může při takovém dámském klání zajít.
V testování odolnosti svých hrudníků si prostě ženy většinou počínají zručně, neokázale a bez okolků a je znát, že jim není nijak tajno, kam se patří sáhnout.
I když platí za bytosti spíše upovídané, taková ruka pod tričko sokyně nezřídka vydá i za desítky (někdy i poměrně dost nevybíravých) slov. Je to výzva, co se nedá přejít, a odpověď na sebe zpravidla nenechá dlouho čekat.
Takovýto úvodní rituální možná svádí ke srovnání se známým zápasem "catch as catch can" (popadni, kde můžeš), ale do efektní wrestlingové teatrálnosti má vskutku daleko. Tady platí prosté pravidlo: když popadne jedna, popadne i druhá, a ani jedna, holenku, jen tak nepustí ...
A když náhodou jedna hned zrovna neví, jak začít, tak ta druhá jí to bez rozpaků a ráda ukáže.
Pravda, určité stereotypy ženských rvaček bývají terčem kritiky i proto, že obě protivnice - jako tyhle dvě rivalky u bazénku - mají neustále jednu ruku ve vlasech té druhé. No dobrá, ale vždycky ještě zbývá jedna ruka, pro kterou je třeba najít ten správný cíl ...
A vůbec, dvě amazonky si přece nevjíždějí pouze do vlasů! Jsou přece další citlivé zóny, kam se dá úspěšně zajet. A není žádná neomalenost na to svou soupeřku pěkně razantně upozornit.
Catfight mezi dvěma ženami tedy probíhá, jak už víme, souběžně na mnoha propojených frontách. A jen ta, která neuhne a nepovolí a nedá na sobě znát slabost, má šanci v souboji vůle a vytrvalosti zvítězit.
A že to opravdu není nic pro bolestínky a děvčata jsou schopna bez mrknutí oka, nýbrž s kamenným pohledem zajít až na samý práh, ba i za něj? To už je ale zase jiný příběh ...
Timothy J. Wallace: Bitch Instruction (1982)
Shanice Lewitt: Hannah The Man Stealer (1974)
Jack Kahler: House of Perversion (1964)
Harriet Wilson: Womanly Justice (1971)
Irene Ramsey: Guess How Mean I Can Be (1984)
Shanice Lewitt: Meet Me Half-naked (1977)
Terry Handers: Passion Splurge (1964)
Brett Harkin: The Other Woman (1979)
Mark Lucas: Suzanne (1965)
Tim Wallace: Forever By Your Side (1980)
