Zuzana a Renata: konečné rozuzlení

Pamatujete si ještě, v jaké situaci jsme posledně tyhle dvě zápasící kočky opustili?


Zuzana stále pevně drží Renatu na lopatkách utopenou v polštářích a je rozhodnuta prostě nedopustit, aby se jí jakkoli nešťastně vysmekla a vyprostila se z lopatek. Popadne Renatu pod kolenem chvatem, za který by se nemusela stydět ani protřelá wrestlerka v ringu, a dost možná začíná získávat ošidný pocit, že se zápas chýlí konečně ke konci …


Jenže Renata to rozhodně vidí jinak a prudkým vztyčením pánve Zuzanu doslova vystřelí a překotí na záda. Ani za nic by se přece nevzdala a nepřiznala porážku!


Svržená bruneta se snaží se vzpamatovat, zatím však leží rozevřená a přímo vyzývající k útoku, a tak teď naopak Renata cítí, že má protivnici pěkně rozdělanou a může zase převzít otěže do svých rukou. Už už se chystá na Zuzanu skočit, když vtom …


… po ní pohotová soupeřka zničehonic chňapne nohama jako chobotnice a nelítostně jí nasadí drtivé nůžky na hlavu, kterými si ji stáhne až skoro do klína! V Zuzanině tváři se přitom zračí maximální soustředění na to, aby přímo vražedná past sklapla se vší důsledností …


Renatin výraz naproti tomu zcela odpovídá šoku a síle Zuzanina sevření, se kterým si momentálně blonďatá amazonka naprosto neví rady. A v té rychlosti jí bohužel nedochází, že než nějak účinně zareaguje, může být už pozdě ...


Renata se proto začíná divoce zmítat a rvát sokyni za vše, co jí právě přijde do ruky – konkrétně černé punčochy na sklapnutých hýždích - chce se vztyčit a nějak se šikovně vyvléknout, ale soupeřčiny holeně se drží její šíje jako přilepené, jako chomout šitý přesně na míru.


Tu a tam přebírá iniciativu Zuzana a lomcuje přiškrcenou protivnicí, která jen zoufale lapá po dechu a horečně, ale zatím marně vymýšlí nějaký protiúder.


Zuzana opět cítí šanci slábnoucí a stále bezradnější soupeřku konečně dorazit – volnýma rukama ji popadne za kštici a plnými hrstmi plavých vlasů si ji přitahuje k sobě, přičemž ji vytrvale svírá v nůžkách. A moc nedbá na to, že se jí rozervané nylonky v Renatiných rukou bolestivě zarývají hluboko do stehen.


Zdá se, že Zuzana má situaci pevně pod kontrolou a naprázdno vyznívají veškeré pokusy Renaty, která musí jednou rukou držet balanc a druhou se cupováním soupeřčiných punčoch snaží roztáhnout její svěrák.


Jenomže Zuzana má podle všeho v nohou stále dost síly a lehce dokáže s polapenou sokyní mávat ze strany na stranu, jak se jí zlíbí. Renata vydává jen zoufalé výkřiky marnosti, které Zuzaně musí znít jako rajská hudba ....


Bruneta definitivně přišpendlila soupeřku na bok a pevně jí stiskla hlavu stehny i koleny – a Renata si uvědomila, že už dál nedokáže vzdorovat! S rezignovaným pohledem obráceným ke stropu vydechla skoro šeptem: „Stop, mám dost ...“


Takové už ženy jsou – když konečně zaznělo, na co tolik čekala, Zuzana schválně dělala, jakože neslyší, popadla prudce bezvládnou ruku protivnice a ještě stupňovala svůj svěrák, načež Renata ze všech sil zařvala: „Přestaň, končím !!!“


Zuzana se celá rozzářila, uvolnila sevření a s vítězným gestem spočinula na zádech. A Renatě zaplavené hořkým ponížením začalo pomalu docházet, co všechno se právě stalo.


Obě soupeřky ještě chvíli vstřebávaly své rozjitřené pocity a jakoby ztrnuly zaklíněné do sebe v pozici, v níž jejich nesmlouvavý zápas skončil.


Vítězka si poté ovšem neodpustila triumfální pózování pro kameru s blonďatou kšticí v dlani jako rituál, kterému se pokořená a vyčerpaná protivnice neodvážila protivit.


Když Zuzana odešla, zůstala únavou a zklamáním zmožená Renata bezvládně ležet, jen vztekle zatínala nehty do podušky a toužebně si přála, aby to celé byl jen nějaký zlý sen ...

Proč se blondýny a brunety tak nemají rády?

Už je to tak – svět je plný otázek, na které se až příliš často nedostává odpovědí. Znáte snad nějaký vtip o brunetách, aniž by v nich figuroval nelítostný šťouch do blondýn? Proč jsou brunety v tomhle směru tak trochu pořád druhé? Proč mají blondýny trvalou nálepku povrchních barbín a hloupých naivek (kterou notabene samy občas zištně a obratně přiživují)?


Otázky se valí a hromadí a nutí k úvahám, které nemohou vést jinam, než k hluboko zakořeněné symbolice a z ní se rodících stereotypů většinového uvažování. Jsme v nich totiž uvězněni jako v pasti, můžete se jim vzpírat, ale jsou tady a celá sféra lidské komunikace s nimi pracuje úplně samozřejmě - a dokáže jich umně využívat a manipulovat s nimi, co to dá.


Kategorizace světa je už od Aristotela pojmenovanou nutností lidského myšlení (možná taková věta zní leckomu zní divně pod obrázkem svou polonahých slečen, jak se nenávistně postrkávají - skrytá spojitost zde ale je!). Pro uspokojivé uchopení věcí asi skutečně potřebujeme vidět, kde je bílá a kde černá a stavět je do protikladu v tisíci a jedné různých souvislostí.

O co jde?

Vzniklo tak cosi, čemu někteří dnešní psychologové už bez okolků říkají „vlasová mytologie“. A nenechte se mýlit, ve hře je zde daleko víc, než pouhá barva vlasů – jde o to, který z obou táborů reprezentuje (a podle některých si uzurpuje) samu symboliku ženství.

Blondýnky jsou tedy, ovšem s notnou dávkou kritické ironie, přece nade vší pochybnost křehká, éterická a něžná stvoření, snivá a důvěřivá, která by měl muž chránit a opečovávat. Brunetky bývají naopak racionální, divoké a vášnivé dobyvatelky, jimž imponuje hlavně sebevědomí a autorita.


Pokud vedle právě řečeného postavíte spojení „něžné pohlaví“, je patrné, které z obou typů jsou jaksi automaticky pasovány do role pravých nositelek ženskosti a nevinnosti.

Jenže klást otázku, je-li tomu skutečně tak, je stejné jako chtít působit jako návštěvník z jiné planety. Svět je přece bludištěm zdání, která se vytvářejí jako na běžícím pásu, a právě často neudržitelný rozpor mezi zdáním a realitou je živnou půdou většiny konfliktů. Přecejen jde v první řadě o „místo na slunci“ (v jakémkoli smyslu), kterého je vždycky málo - a pretendentek jsou celé zástupy …


A právě o to, co je skutečnost a co jen zdání, vedou brunety s blondýnami lítý boj, který někdy překypí až do skutečného kočičího zápasu.

Vždyť je jen a jen logické, že i ty nejpůvabnější brunety vedou praktické důvody k tomu, že vždy s určitou obavou pohlížejí na blondýny jako na vnějškově výraznější prototypy (což ještě podtrhuje podprahový význam vztahu bílé a černé) a vypočítavé přímočaré kokety, které rafinovaně využívají ve svůj prospěch veškeré své stereotypně zakořeněné charakteristiky.

Hloupé a agresivní?

A jsme tak zase zpátky u ženské soupeřivosti, o které je vlastně celý tento blog. Způsobem, jakým žena vnímá jinou ženu, totiž do značné míry působí na její vlastní sebevědomí a vnitřní vyrovnanost.


Takové neustálé srovnávání je možná z pohledu muže unavující a přemrštěné, z pohledy ženy je však motivující a pro ni samu skrytě nepostradatelné. Jakýkoli náznak provokace, a tím i ohrožení, budí v každé příslušnici něžného pohlaví bouřlivé obranné reflexy, které hrozí v jakékoli chvíli bouřlivým výpadem. Připočtěte k tomu, že žena od přírody nedaruje jiné ženě ani píď na svůj úkor, a když má ještě k tomu přesně opačnou barvu vlasů – se vší její symbolikou – už začínají sršet blesky ...


... chvíli uvnitř, jenže po nějaké chvíli je nutné uvolnit stavidla vlně vzteku a adrenalinu – a pak už by se i ten nejlepší antikonfliktní tým snažil marně. Prudkost a vášnivost, s jakou dokáží vzkypět i sebedrobnější půtky mezi ženami, je přece pověstná a dokonale se promítá i do úsloví, které si jazyk pro podobné situace vytvořil – „ta soptí“, „už to nevydržela a vybuchla“ aj.


Že jsou blondýny v tomto směru časovanou náloží, o tom není třeba pochybovat. Svědčí o tom i celkem šokující zjištění, že navzdory obecným soudům jsou právě ony agresivnější, jak se dočtete třeba na http://www.novinky.cz/zena/styl/189475-blondynky-jsou-pry-mnohem-agresivnejsi-nez-brunetky.html.

A že jsou bloncky „hloupé“? Považte, vědecky potvrzeno :-) !!! Podle bádání psychologů z univerzity v Nanterre muži z blondýn „zblbnou“ (zde nikoli v sexuálním, nýbrž v inteligenčním smyslu), protože se snaží přiblížit se jejich (předpojatě chápané) intelektuální úrovni. Slovy brunety, hrají to skvěle, a chlapi jim to baští!

Brunety pod čepcem - triumf na celé čáře?

Stejně jako my na začátku se ptá i Sandra na serveru LadyZone.cz: „Blondýnky versus brunetky. Toto dilema se jeví jako věčný boj, přitom jde jen o pouhou barvu vlasů, tak proč s tím muži tolik nadělají. Nebo už nenadělají? Přesto dle výzkumů se raději otočí za blondýnou, ovšem budit se chtějí vedle brunety.“

Opravdu se říká, že zatímco s blondýnkami muži randí, brunety si berou – a skutečně mezi životními partnerkami těch nejvlivnějších mužů je převaha tmavovlásek nápadně drtivá, až 62 %. Z nedávného britského průzkumu mezi 1 500 dotázanými vyplývá, že muži by dali své srdce brunetě (61% by pojalo za manželku raději brunetu), tělo však blondýnce.


Je však fér dodat, že ovšem nejspíš také platí, že „ženatí nezřídka pak zase pokukují po blondýnách“. Zase úplně jiné výzkumy totiž prokazují, že ženy (tmavovlásky i plavovlásky bez rozdílu přelivu) se při přihledání možného objektu své podezřívavosti a žárlivosti v blízkosti svého muže zaměřují výrazně více na ženy mladší a blonďaté.

Tak mám dojem, že je právě tak čas dnešní úvahy prozatím ukončit - a můžeme pokračovat někdy příště!

Vaše reakce?