"Vážení,
moc se mi líbil dopis o zápasení od Joan. Naprosto s ní souhlasím, že zápas mezi kamarádkami může definitivně skončit jedině tím, že jedna druhou položí na záda, posadí se jí na hrudník a drží jí na lopatkách, dokud se nevzdá.
Jednou jsme si takhle s mou kamarádkou Helen vyjely autem na výlet a nějak přišla řeč na to, jak holky zápasí. Helen vždycky byla velká chlubna a kasala se, že by každou lehce složila k zemi. To mě pěkně vytočilo a opáčila jsem, že si to teda klidně můžeme zkusmo rozdat. Helen se soptila vzteky, že jen nepřikyvuju a nebojím se, a výzvu přijala.
Zaparkovaly jsme na pobřeží, našly jsme si odlehlé místo a kvapem jsme se vysvlékly. Helen si sepnula dlouhé blond vlasy do culíku a při pohledu na její vypracované tělo mě začala trošku opouštět kuráž ...
Bez rozpaků jsme se chytily a v sevření kolem pasu jsme vzájemně zkoušely, jakou má která sílu. Cítila jsem, jak se mi bolestí prohýbají záda, ale za nic na světě bych nepovolila a úporně jsem jí tlačila bradou do klíční kosti.
Žuchly jsme plnou vahou na záda a já byla nahoře, jenže Helen mě obratně sevřela mezi stehny a mačkala mě v pase jako ve svěráku. Přitom mě odtlačovala za bradu, protože já se snažila ze všech sil jí udržet v kravatě.
Záhy mi došlo, že zápas s Helen bude nejspíš pěkně tvrdý oříšek – zjevně se nechlubila úplně bezdůvodně ... V jejích pevných nůžkách mi začínal pomalu docházet dech. Zarývala jsem jí nehty do stehen, abych je roztáhla, ale narážela jsem na zaťaté svaly jako ze železa. Bylo to k ničemu, držela mě pevně a přidala i kravatu zezadu, a ačkoli jsem se zmítala doslova zběsile, přitahovala šrouby střídavě tu nahoře, tu dole.
Po chvíli povolila a mě se zdálo, že už nemá sílu mě dál svírat, jenomže vzápětí mě popadla za zápěstí, srazila mě na záda a hbitě mě zasedla.
Škodolibě se posmívala: „Tys mi nevěřila, co?“ „Slez ze mě,“ vydechla jsem. To jí ani nenapadlo, jen se naklonila, aby mi dala plně pocítit svou váhu. Propadla jsem hysterii a začala se zuřivě kroutit a kopat nohama ve snaze shodit jí ze sebe, ale držela mě bez milosti, a jak jsem se snažila o most, zaklesla mi nohy kolem těla a tím mě úplně znehybnila. Nezmohla jsem se na další odpor a jen jsem pod ní vyčerpaně ležela.
Helen se uvelebila na mé hrudi, koleny mi přišpendlila paže. Drze se mi smála, jak na mě shlížela, a posouvala se neustále výš a výš, až mi seděla skoro na krku. Cítila jsem hrozné ponížení, takhle se nechat zvalchovat zrovna od ní, a jak jsem měla její stehna málem u uší, zvedla se ve mně mohutná vlna ...
Helen to vymrštilo přes mou hlavu do mělčiny a chvíli jsem si zase užívala volnost. Ale než jsem stačila popadnout dech, zase byla zpátky a nasadila mi nůžky na hlavu. Cítila jsem, jak mi stehny dává pěkně za uši, a začínala mi třeštit hlava. Nohy měla zmáčené a plné písku, a já věděla, že jestli něco neudělám a ona stiskne, dlouho to nevydržím. Snažila jsem se jí rukou dosáhnout na vlasy, ale chytila mi jí a zkroutila k lopatkám, až jsem vyjekla bolestí. Všechna bojovnost ze mě rázem vyprchala.
Blížil se příliv a Helen na mě stále seděla a smála se mým chabým pokusům udržet hlavu nad zatím mělkou hladinou. Má výdrž dosáhla své meze a upadla jsem do podivné malátnosti, ve které jsem skoro ztrácela vědomí ...
O notnou chvíli později jsem otevřela oči a trvalo mi, než jsem pochopila, že Helen stále sedí na mém hrudníku s provokativně založenýma rukama a čeká, co teda já. Musela jsem se dát do škemrání a uznat, že začínat si s ní byla chyba. I když si nejsem jistá, jestli bych jí ještě jednou a za jiných okolností s chutí neudělala zase ...
Carol K."
Žádné komentáře:
Okomentovat